Z historie

První zmínky o Dobřečově jako obci pocházejí z roku 1528. Lokalita ovšem byla osídlena mnohem dříve, neboť se zde již před tímto datem dolovalo. Nejvíce se těžila železná ruda, mnohem méně pak zlato a stříbro. Obyvatelé, vesměs německé národnosti se živili zejména prací v lese, jako pastevci a domácí tkalci. Vesnici s německým názvem Doberseik (česky Dobříčov) tvořilo asi padesát domů, na jejím horním konci pak stála zvonice a hřbitov.
V roce 1847 se započalo se stavbou kaple sv. Jana Křtitele, která byla dokončena a vysvěcena roku 1853. Druhá polovina 19. století byla pravděpodobně obdobím největšího rozvoje vesnice. Byly zde dva hostince, dvě školy (jedna 3-třídní), obchod, později přibyly obecní úřad a pošta. Prameny uvádějí pro rok 1890 542 obyvatel v 89 domech.
Od počátku 20. století se ovšem počet obyvatel snižoval, zejména v důsledku obtížných životních podmínek. V roce 1930 zde žilo 419, v roce 1939 pak 387 osob.
Po skončení 2. světové války bylo německé obyvatelstvo odsunuto, což prakticky znamenalo vylidnění Dobřečova. Postupně zde přicházeli noví osadníci, většinou z Valašska a později také repatrianti z Rumunska. Mnozí však v těžkých podmínkách nedokázali dobře hospodařit a postupně odcházeli do vnitrozemí.
S poklesem obyvatel obec upadala a v roce 1961 byla začleněna do střediskové obce Horní Město.
Postupem času zde přesto byla postavena celá řada nových chat a Dobřečov se tak přeměnil do současné podoby rekreační obce.